I give up

     Přeji krásné dobré ráno dámy,
řikám si, že to snad ani není možné, že už je pátek :D Že to takhle neutíká když chodí člověk do školy :/ Nicméně prázdniny se mi pomalu ale jistě chýlí ke konci a já si zase mohu nadávat jak jsem si slibovala co všechno budu dělat do školy a co myslíte? Mám splněnou možná tak 1/10. Už jsem vůči svým útokům na sebe samotnou odolná, protože si tahle nadávám každou něděli večer :D
     Dnes mě opět těší pohled z okna na prokukující sluníčko, i když to není takové záření jako včera. Je opět  to počasíčko "čaj, postel, filmy," ale jelikož mám opravdu veliké resty co se povinností týče, dneska si moc nepolenoším (i když jsem vstával v 9.30). Ale nestřílím, tatínek nás zve s maminkou na oběd do naší oblíbené pizzerie s našimi oblíbenými kamarády a pak stejně zamířím k přiteli :) Bohužel, ta neděle bude na sebevraždu, až kolem 19-20h usoudím, že už bych se opravdu mohla začít učit a až si půjdu ve 22h lehnout s pocitem absolutního bojkotu a rezignace a z postele ještě napíšu nějaký supersebekritický článek o tom, jak se nemám ráda a jak je mi všechno jedno. Pořád jsem ale hrozně free, kdo by tu školu hrotil kdyžtam jde člověk v pondělí na tři hodiny a pak se tam buhvi jak dlouho neukáže. Ale ano, právě proto bych pro ty svoje poslední tři písemky do čtvrletí měla něco udělat - ale to bych nebyla já :D :/
     Takže, jdu fungovat. Se snídaní jsem to dnes nepřeháněla, protože na oběd pujdeme už před 14h, takže ranní jogurtek to jistí :) Pouštím rádio na maximum a i vám sem přikládám jeden můj ranní "wake-upový" song.

Pac a pusu.. *janie